V nemocnici

V taškentské nemocnici nebylo vcelku nic – chyběly erární přikrývky, jídlo, personál. Pacienti si nosili všechnu výbavu s sebou, balili se do pestrobarevných přikrývek, vařili si zelený čaj, pojídali domácí taštičky s masem. Každý nemocný si přivedl i nějakého příbuzného, který měl plnit úlohu nepřítomné sestry. Společně pak v nemocnici zakládali ostrůvky středoasijského venkova, obvyklou změť pachů a křiklavých barev. A já jsem musela znovu obdivovat samozřejmost, s jakou místní dokážou jakýkoli kousek prostoru za okamžik přetvořit v miniaturní Uzbekistán.