V knihovně II.

„Ale to už jste měla,“ oznamuje mi důležitě knihovnice. Ani tentokrát nenajdu odvahu vysvětlit, že jsem knihu napoprvé nestihla přečíst, že jsem ji chtěla ještě jednou mít, že to vím, že mi to nevadí. Radši provinile klopím zrak. A znovu pykám za onen strašný hřích, hřích horší než ztráta a zničení knihy, horší než ublížení na zdraví s následkem smrti, hřích, co se bez výjimky trestá káravým „Ale to už jste měla“.