Smutný lidi

Jsou nenápadní, ale nakonec se vždycky nějak prozradí: gestem, pohledem, podivnou pokrývkou hlavy. Potkávám je v tramvaji a v různých čekárnách a předpeklích. Popletené pochroumané lidi, co spřádají podivuhodné plány a v městských knihovnách sepisují nekonečná pojednání o svých trápeních a úpadku doby. Podvědomě se od nich odtahuju, aby mě snad neumazali tím svým neštěstím.