Cuketa

U nás se nejí cuketa. Nepovažuje se za nechutnou, jen se od základu ignoruje. Zmínění cukety nevyvolá pozitivní, negativní, ba ani neutrální reakci. Prostě nic. (Co děláte k obědu? Cuketu. A jak se jinak máte?) Tenhle jev postihuje i další témata ze života, ze světa umění či ze společnosti. Hledám v tom nějakou pravidelnost, nějaký vzorec. Možná je to ve mně.