Mimo edice

Skoro jsem zapomněla, co mě na psaní blogu vlastně bavilo. Nejspíš možnost dát myšlenkám nějaký tvar – napsat to, pak seškrtat ukazovací zájmena, zčásti odstranit nespisové koncovky a pokusit se doplnit čárky zhruba tam, kam patří. Kdysi jsem četla (adbar?), že mladí lidé na blogu většinou píšou o svém soukromí, starší o své profesi nebo zájmu a ti úplně nejstarší se vrací k psaní o životě, své zážitky ale komentují s větším odstupem a nadhledem. Asi je na čase přiblížit se té druhé fázi.