tag:blogger.com,1999:blog-56619462367883812122024-02-05T01:17:24.899-08:00Múž v pecia jiné esejeFiloménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comBlogger122125tag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-31826706090939809832020-04-22T09:58:00.000-07:002020-04-22T09:59:09.484-07:00Ziemowit Szczerek: Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Dívali jsme se na vídeňskou secesi, která se buď rozpadala na drobný prach, nebo držela pod tlustou vrstvou barvy (což se nazývalo revitalizací), a na obyvatele Černovic, kteří připomínali barbary v ruinách Říma, ostatně podobně jako Poláci obývající v současnosti starou zástavbu Vratislavi nebo Arabové žijící ve starých francouzských čtvrtích Tunisu. Byli to lidé, kteří v té oblasti žili vždy, hned vedle, ale nebyli to oni, kdo postavil tahle města, tyhle domy. Ta secese nebyla jejich, takže jí nerozuměli, neuměli ji používat a — celkově — jim byla u prdele. A pokud nebyla, tak byly jejich pokusy o její zachování pro potomky odzbrojujícím způsobem neelegantní a nepovedené.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-29671351672380444962020-04-13T23:24:00.002-07:002020-04-13T23:24:57.386-07:00Vzpomínky na vzpomínky<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
První léto na pískovišti. Bez bot, se zavřenýma očima, s předloňským opalovacím krémem si můžu chvíli myslet, že jsem ve Splitu. V Mostaru. V Sofii. V Taškentu. Další léto na pískoviště chodím ještě s miminkem v šátku a slunečníkem. Opalovací krém nepoužívám.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-13273303967915024722020-04-08T08:40:00.000-07:002020-04-08T21:45:36.443-07:00Dvě<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Podruhé už ti v porodnici neříkají posměšně „maminko“, alespoň tolik úcty ti dvojnásobné mateřství vysloužilo. Jen roznašečka povlečení tě vytrestá za pomuchlané prostěradlo („mamko!“) První dítě ti vrátili jako úhledný balíček. Ikebana. Vzkaz: takhle to nikdy nesvedeš, maminko! Druhé nikomu nepůjčíš. Z reklamního kufříku vyházíš všechno, co není k jídlu. Prošlé číslo časopisu Maminka nenápadně schováš mezi tiskoviny na chodbě. Týdny se plouhat kolem fotografií vypasených kojenců a příkladně šťastných Lucek Vondráčkových je k nesnesení, i to už víš.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-51340024942074385152015-10-04T09:37:00.000-07:002015-10-04T09:37:25.956-07:00Hledání práce<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Permanentní hledání práce je dalším z trendů nervní doby, kterým se obtížně odolává. Hledal-li člověk jednou práci, těžko se mu přestává, když konečně uspěje. Jakmile si jednou vytvoří seznam zajímavých institucí, je mu líto ho občas neprojít, ze sociálních sítí stálé přicházejí nové nabídky, „přátelé“ aktualizují své profesní profily, je těžké zůstat pozadu. Z chvilkové potřeby se stává permanentní závod.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-35642787703212338912015-07-06T10:08:00.000-07:002015-10-04T10:53:14.956-07:00Lenost<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Co se krádeží týče, navykla jsem si lidem spíš věřit nežli nevěřit. Je to pohodlnější, člověk nemusí pořád hlídat, jestli mu zrovna někde někdo něco nebere. Jednou se mi to asi šeredně nevyplatí, ale i pak se aspoň budu moci utěšovat vědomím, že tisíckrát se to vyplatilo.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-45183082270146366342015-05-29T01:56:00.000-07:002015-05-29T02:01:48.440-07:00Petr Stančík: Mlýn na mumie<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Víno bez sudu se rozteče. Sud bez vína rozeschne. – Takové moudro může znamenat cokoliv. Použij ho vždy, když nevíš, co říci.<br />
<div>
<br />
(Z Rétoriky pro agenty Ordo Novi Ordinis)</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-83959131437662765842015-05-20T12:40:00.001-07:002015-05-29T01:57:02.205-07:00Setkání<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Na okně přistál holub, capkal po plechovém parapetu (jako když nehtem přejíždí po tabuli), nahlížel do místnosti. Vyměnili jsme si pohledy plné pohrdání, on se sebral a uletěl, já jsem se sklonila zpátky ke svým smutným papírům.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-20070487423821342992015-05-10T04:58:00.000-07:002015-05-11T09:57:26.740-07:00Osobní rozvoj<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ještě neumím druhý jazyk svojí země, první jazyk svého
rodného města. Ještě jsem pořádně nečetla Bibli, pořádně jsem nečetla vlastně
skoro nic. Nepamatuju si latinu, neumím poznávat rostliny a ptáky, nedokážu použít šicí stroj. V práci
mi zatím platí kurzy efektivního hospodaření s časem, teambuilding a cesty na
školení o evropských projektech. Snažím se tam vždycky sníst co nejvíc koláčů a chlebíčků a potichu si spřádám sny o osobním rozvoji.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-40028077890810315342015-05-10T01:46:00.000-07:002015-05-11T09:49:26.769-07:00Proslovy<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
V Uzbekistánu je třeba každý výklad uvést citátem prezidenta. Je vzrušující sledovat, jak se s tím lidé vyrovnávají, jak v prezidentově mohutném díle nacházejí vhodné úryvky a na nich budují své světy. Nové odrůdy jablek, vzdělávací programy pro ženy, zavlažovací systémy, zdraví dítěte, k čemukoliv na světě otevírá vrátka malý samarkandský bůh.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-12332512715502961122015-04-26T10:19:00.000-07:002015-05-11T09:46:56.229-07:00Družstvo<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Když do Taškentu přiletěla delegace z Bruselu, uspořádali pro ni představitelé místní správy exkurzi na <i>vzorový statek. </i>Diplomaté se převlékli do vycházkových obleků, naskákali do limuzín a vydali se za město. Po uvítání v kanceláři s obrazy prezidenta následovala prohlídka chlévů. Diplomaté se tvářili diplomaticky, bruselská Italka se rozplývala, konečně vysněná <i>field work</i>, bruselská Němka hladila krávy a šeptala <i>it’s terrible, I’m sure they beat them</i>. Já jsem pak ještě několik dní cítila ze svojí bundy Uzbekistán a těšila se představou, jak se ten pronikavý pach line z vycházkových obleků v hotelových pokojích, v letadlech, v Bruselu.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-61057137528947808122015-04-26T03:35:00.000-07:002015-05-11T09:45:34.849-07:00V knihovně II.<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
„Ale to už jste měla,“ oznamuje mi důležitě knihovnice. Ani tentokrát nenajdu odvahu vysvětlit, že jsem knihu napoprvé nestihla přečíst, že jsem ji chtěla ještě jednou mít, že to vím, že mi to nevadí. Radši provinile klopím zrak. A znovu pykám za onen strašný hřích, hřích horší než ztráta a zničení knihy, horší než ublížení na zdraví s následkem smrti, hřích, co se bez výjimky trestá káravým „Ale to už jste měla“.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-35868836691898321752015-04-25T13:01:00.000-07:002015-05-11T09:40:02.782-07:00V nemocnici<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
V taškentské nemocnici nebylo vcelku nic – chyběly erární přikrývky, jídlo, personál. Pacienti si nosili všechnu výbavu s sebou, balili se do pestrobarevných přikrývek, vařili si zelený čaj, pojídali domácí taštičky s masem. Každý nemocný si přivedl i nějakého příbuzného, který měl plnit úlohu nepřítomné sestry. Společně pak v nemocnici zakládali ostrůvky středoasijského venkova, obvyklou změť pachů a křiklavých barev. A já jsem musela znovu obdivovat samozřejmost, s jakou místní dokážou jakýkoli kousek prostoru za okamžik přetvořit v miniaturní Uzbekistán.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-1240594215803805942015-04-05T23:56:00.001-07:002015-04-06T01:23:17.838-07:00Tarifní zóna 100<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Ráno co ráno mne ženský hlas v tramvaji naléhavě žádá, abych vzala v potaz, že právě opouštíme tarifní zónu sto jedna a vrháme se do útrob tarifní zóny sto. Ráno co ráno tu informaci neochotně vstřebám. Jen postupně se učím chápat důležitost onoho varování, docenit pohotovost, s jakou se mi sděluje, že na celý další den opouštím svět pelíšků, drobných pochůzek, melancholického potloukání se a prodlévání, a opět se vrhám do kolotoče telefonátů, schůzek, obědů, tréninků, lekcí, káv a uřícených rozhovorů, do neklidného vesmíru tarifní zóny sto.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-62653957490664174522015-04-05T23:54:00.000-07:002015-04-06T00:01:26.326-07:00Smutný lidi<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Jsou nenápadní, ale nakonec se vždycky nějak prozradí: gestem, pohledem, podivnou pokrývkou hlavy. Potkávám je v tramvaji a v různých čekárnách a předpeklích. Popletené pochroumané lidi, co spřádají podivuhodné plány a v městských knihovnách sepisují nekonečná pojednání o svých trápeních a úpadku doby. Podvědomě se od nich odtahuju, aby mě snad neumazali tím svým neštěstím.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-10141956652422010252015-04-05T23:46:00.000-07:002015-04-05T23:46:21.636-07:00Blog<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Tolik mě láká: přestat na chvilku s e-maily a zkusit něco napsat. Přetvořit nějaký nepatrný kousek světa do pár zašmodrchaných vět. Dát to někomu číst a pak se stydět. Něco mi ale říká: tohle projektové manažerky nedělají. A taky: k tomu nejdřív člověk potřebuje dlouho tiše sedět. Přesně ten druh času, který teď moc nemám.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-7832667903591882142014-01-12T02:01:00.000-08:002014-01-12T05:17:11.800-08:00Doma<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
To jsem nevěděl, že je to tak zaostalý. To jsem nevěděla, že
je to tak hrozný. Ale není! Ale je? V Čechách najednou Uzbekistán nedává vůbec
žádný smysl. Jako by ani nebyl. Polovina rodiny ostatně opakuje, že je dcera v Rusku.
A kolem mě už zase ten sovětskej tavící kotel přetřenej na nevím co, Korejci,
Tataři, Rusové, Ujguři, Tádžikové, Uzbeci, i jednoho potomka řeckých partyzánů tady
znám.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-20551314101301705372014-01-12T01:14:00.001-08:002014-01-12T02:02:09.485-08:00Sousedi II<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Sivódňa búděm vášimi saséďmi. Do sedadla po mé levici ztěžka dopadá paní v béžovém svetru. Když podřimuju, když si čtu nebo koukám z okna a je potřeba odevzdat odpadky nebo požádat o jídlo a pití, zlehka do mě dloubne. Při příletu už jen opakuje slova tuman a užas. Přesto v Moskvě přistáváme hladce. Strhne se nadšený potlesk.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-23204120152195068652014-01-12T00:11:00.001-08:002014-01-12T01:20:19.033-08:00Sousedi<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Máme nového souseda, ještě jsem ho neviděla. Éto Uzbek, no óčeň kultúrnyj. Druhý soused hraje na klavír a v noci se plouží po domě. S nóvym gódom, s prijézdom. Z kapsy vytahuje malinový bonbón a podává mi ho. Ještě jsem se nerozhodla, jestli ho mám ráda, nebo se ho bojím. Spíš asi ráda. Je to fízl? Možná jo. Asi jo.
</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-5684797703059230412013-12-03T22:36:00.000-08:002013-12-04T21:54:22.296-08:00Sešity<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Odjakživa si kupuju hezké sešity, ale pak mám trému do nich psát. Mám fádní myšlenky a neúhledné písmo, poznámky samý škrtanec. Pěkný sešit bez pomalovaných desek se už dnes moc nevidí. Když nějaký seženu, nejdřív dlouho čekám, jestli mě napadne něco krásného. Pak ho obyčejně někam založím.
</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-86902657301451160032013-07-25T22:39:00.000-07:002013-12-02T22:03:16.707-08:00Provoz<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Kdesi jsem četla, že toulaví psi v Santiagu
de Chile se naučili před přeběhnutím rušné vozovky vyčkat, než se objeví nějaký
chodec, a pak s ním bezpečně přejít. Já to v Taškentu dělám úplně
stejně. Onehdy jsem vyrazila moc brzo, jedna paní mě ale chytla za rukáv, a pak
mě na druhou stranu převedla.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-8497581088426245562013-07-06T03:08:00.000-07:002013-07-07T04:14:39.417-07:00Kontext<div style="text-align: justify;">
Jsem vděčná za každý sdílený zážitek. Když někdo takový zážitek zmíní, dodá mi naději, že vesmír, který si pracně skládám z pokřivených vzpomínek a nedotažených úvah, má nějakou platnost i vně mojí hlavy. Že i zajímavějším lidem, než jsem já, stojí společně prožitá malichernost za zmínku. Že jsou i jiné než vymyšlené rozhovory.</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-64991861640025053372013-07-06T02:08:00.000-07:002013-12-03T23:29:18.474-08:00Splynout<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
Při cestách do neznáma si všímám hlavně lidí. Obdivuju samozřejmost, s jakou pospíchají za svým cílem. Snažím se ji napodobit, i když mám oči navrch hlavy. V Praze vybíhám po jezdících schodech, i když bych si radši vychutnala cestu z té děsivé hlubiny. V londýnském metru předstírám nudu, v bruselské kavárně četbu. Zařadit se, zamaskovat, splynout.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-21254068606597539212013-06-22T09:46:00.000-07:002013-07-06T02:10:38.996-07:00Věci<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Je zvláštní, jak se města s časem smrskávají a věci
nicotní. Jak to bolelo, když jsem v první třídě poztrácela ty veliký fixy,
jak mě těšil první kondicionér, tak hebké dělal vlasy. A taky první cédéčko, stříbrné a duhové. Dnes se člověk musí přestěhovat, aby si uvědomil, co všechno vlastně má.</div>
</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-50838453354380924272013-05-25T02:48:00.001-07:002013-05-25T02:56:47.374-07:00Vladimír Kokolia: Jení<div style="text-align: justify;">
Uznávám, že tato fantasmagorie náleží do okruhu našich obsesí, jako je například ta, že kocour proběhne kolem ohně, chytne mu ocas, zapálí na půdě pavučinu a od pavučiny chytne celý dům – doma se tento řetězec považoval za málem zákonitý důsledek každé manipulace s otevřeným ohněm.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: right;">
<i><a href="http://www.kokolia.eu/bloguje/579600_item.php">(Na ozářené straně)</a></i></div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5661946236788381212.post-40033201197811793942013-05-23T09:49:00.001-07:002013-05-23T14:12:11.649-07:00Boty<div style="text-align: justify;">
„Ty čubko.“ Přistihla jsem se, jak v duchu nadávám drobné holce okukující poslední pár bot, ve kterých jsem se měla vdát. Ani to nebyla moje velikost. Olympia je velké obchodní centrum za Brnem, neumím v něm nakupovat a pokaždé se ztratím. Někdy si odtamtud odvezu pytlík rýže, jindy dvoje silonové ponožky.</div>
Filoménahttp://www.blogger.com/profile/13753039291290287550noreply@blogger.com