Tarifní zóna 100

Ráno co ráno mne ženský hlas v tramvaji naléhavě žádá, abych vzala v potaz, že právě opouštíme tarifní zónu sto jedna a vrháme se do útrob tarifní zóny sto. Ráno co ráno tu informaci neochotně vstřebám. Jen postupně se učím chápat důležitost onoho varování, docenit pohotovost, s jakou se mi sděluje, že na celý další den opouštím svět pelíšků, drobných pochůzek, melancholického potloukání se a prodlévání, a opět se vrhám do kolotoče telefonátů, schůzek, obědů, tréninků, lekcí, káv a uřícených rozhovorů, do neklidného vesmíru tarifní zóny sto.